Lokalita se nachází v zahrádkářské kolonii v blízkosti bývalého hnědouhelného lomu, nyní vodní nádrže Barbora, a severně od tělesa bývalé železniční přeložky Chomutov - Podmokly na p.p.č. 150/17, 150/18, 150/19 a 157/7 v k.ú. Oldřichov u Duchcova.
Zahrádkářská kolonie leží na rekultivovaném území po minulé hornické činnosti. Povrchový terén v této oblasti byl přetvořen v důsledku hlubinné těžby. Jeho jihovýchodní okraj leží při hranici vlivu důlní činnosti a severozápadní okraj v poklesové kotlině. Na rekultivaci byl použit materiál, který byl v té době neprodejný a byl relativně nejlevnější a nejdostupnější. V tomto případě se jednalo o směs uhelného mouru a drtě. Vlivem styku rozvolněné uhelné hmoty se vzdušným kyslíkem a vlivem akumulace tepla v hořlavé hmotě došlo k nastartování procesu samovznícení. V důsledku hoření uhelné hmoty pod úrovní terénu dochází přibližně od r. 2005 k výstupu kouřů k poklesům terénu nad vyhořelými ohnisky.
Projekt řešil sanaci postiženého území ve společensky přijatelné variantě, tzn. bez totální likvidace stávajících objektů na povrchu při skrytí zeminy a odtěžení mourové deponie pod terénem ze zasaženého území. Podkladem pro sanační práce byl odborný báňský posudek a provedený geologický průzkum, který zpřesnil údajů o mocnosti mourové deponie pod povrchem.
Po vytyčení sítě pro injektování do hořlavého materiálu v podorničním horizontu byly instalovány perforovaných sondy a následovala systematická injektáž popílkovým rmutem s cílem vyplnit mezizrnný prostor inertním materiálem. Vytěsněním vzdušného kyslíku z hořlavého materiálu a vyplněním všech dutin elektrárenským popílkem se ve vodonosném horizontu znemožnilo pozdější okysličování uhelné substance a další spuštění záparového procesu v případě poklesu hladiny spodní vody, např. při intenzívním a dlouhodobém čerpání z mělkých studní nebo v období srážkového deficitu. Popílkem se tedy vyplnily i dutiny po vyhořelém materiálu, stabilizoval se povrchový terén a zároveň vlivem ochlazení došlo k uhašení zapařené uhelné substance.
Sondy byly instalovány s roztečí cca 1,5 m s ohledem na stávající stavební vybavenost a porost. Tam, kde nebylo možné provést instalaci injektážních sond (např. obydlený zahradní domek, bazén, atd.), byla kolem těchto objektů provedena samostatná linie sond, které byly v mezích možností směřovány pod objekt. Maximální hloubka, do které byly instalovány injektážní sondy, byla 2,5 m. Sondy byly provedeny z ocelového potrubí DN 25 až DN 50 s vhodnou koncovkou na připojení tlakových hadic. Instalovány byly do vývrtů provedených ručním nářadím. Utěsnění na přechodu podorniční a orniční vrstvy bylo provedeno zhutněním zeminy nebo utemováním těsnění z vhodného materiálu (např. geotextílie) na styku s ocelovým pláštěm sondy.
Tlaková injektáž do sondy byla ukončena, jakmile se inertní rmut objevil na povrchu; případně bylo-li dosaženo mezního provozního tlaku použitého čerpadla (doporučený tlak je 1 MPa). |